Historie a zajímavosti

Podle lidové domněnky byla Lobeč prvotně rybníkem. Chodilo se sem na lov, z toho prý vzniklo jméno Lobeč (Lobzy — Lobes). Lobeč byla osídlena od nejstarších dob snad nepřetržitě do nynějška. Zhruba lze říci, že se osidlení posunovala od východu (oblast u panské stodoly) k západu (Luňákův hradištní ostroh). Východni část je neolitická. Středni část je knovizská. V době hradebni měla Lobeč význam strategický. Střežila zemskou stezku při vrátenské bráně z pralesa do zemědělskě krajiny vnitročeskě.

Lobeč patřila jako služebný statek ke hradu Bezdězi. Přísnobor s bratrem darovali Lobeč Jindřichovi z Nutěnic, statek byl osvobozen od sluzeb a jen část zůstala panstvim (Dolní Lobeč). Horni Lobeč patřila pak pánům z Harasova a po roce 1513 se dostala do držení Lobečským z Lobče, držiteltim dolni části Lobče.

Roku 1601 byla koupena k Bezdězu, ale po roce 1634 spolu se Mšenem oddělena. Držitelé Mšena tu postavili před rokem 1654 zámek, ten byl roku 1724 přestavěn a stal se sídlem statku.

Posloupnost držitelů statku Lobče

V Lobči býval zemanský statek a později takě tvrz. Statek byl zavázán manstvím králům ěeským a služby byly povinny k hradu Bezdězi, ktery měl jako jiné královské hrady své many, kteří byli povinni hrad obhajovati a sloužiti na něm. Roku 1318 jím byl Zbyněk z Lobče a roku 1323 Přisbor z Lobče a po něm Jindřich z Munětic. Ten byl roku 1324 osvobozen králem Janem Lucemburským od manskych sluzeb. Tak vznikl svobodný statek, ke kterěmu patřil i kostel. Svobodny statek se nazýval Horni Lobeč a manským statkem zůstala Dolni Lobeč, kde přetrvávalo manství k Bezdězi.